Vyjádření distributora

Japonské anime filmy jsou v českých kinech stále velmi nedostatkovým zbožím, a kromě ikonických děl Hajaa Mijazakiho (Cesta do fantazie, Můj soused Totoro) se v nich neobje­vují. My jsme jako distributor vstoupili na terra incognita v roce 2016, kdy jsme koupili Hosodovo anime Kluk ve světě příšer a následně jsme pokračovali i s jeho dalším opusem Mirai, dívka z budoucnosti. Distribuci jsme ozdobili spoluprací s růz­nými festivaly, speciálními anime akcemi a dalšími velmi pracnými a zároveň velmi zábavnými aktivitami. Když nás uprostřed covidové krize kontaktoval sales agent s tím, že Hosoda bude mít nový film a že chtějí, abychom jej distribuovali my, neváhali jsme ani chvíli. V době krize je potřeba hledat nové cesty, ale zároveň se i držet osvědčených věcí. Třetí Mamoru Hosoda v českých kinech pro nás byl takovým bezpečným přístavem, něčím, na co se v době distribučního covidového armagedonu můžeme spolehnout a těšit. Jedná se o výjimečný počin, nejen proto, že jde o „nedostatkové“ anime. Je to především další velký krok v Hosodově kariéře, vyzrálý projekt, hluboký a komplexní film zpracovávající několik různorodých témat a inspirací, které však díky Hosodovu talentu nevyzní chaoticky, ale jako gesamtkunstwerk, tedy umělecké dílo, v jehož rámci se hluboké sdělení propojuje s fascinujícím vizuálním stylem. Jan Jílek, programový ředitel AČFK  

Vyjádření režiséra

Belle je film, o kterém jsem vždycky snil a teď jsem byl konečně díky úspěchu svých předchozích filmů schopen ho natočit.  Najdete v něm romanci, akci i napětí, ale zabývám se v něm i hlubšími tématy jako život a smrt. Doufám, že divákům bude připadat i zábavný, protože takový byl můj záměr. Způsoby, jak se lidé mohou propojit jako nikdy dřív, jsem se zabýval i v minulosti, stejně jako nekonečným tématem konektivity prostřednictvím internetu, který, jak doufám, umožní mladší generaci pozitivně a zábavně změnit svět k lepšímu. Jsem si ale také dobře vědom problémů spojených s internetem jako jsou online zneužívání, sociální vyloučení a fake news. Přesto jsem stále přesvědčen, že internet může být nástrojem dobra, že může zlepšit život nám všem. A protože se internet neustále vyvíjí, slíbil jsem si, že natočím film, které ukáže pozitivní stránky jeho využití. Můj profesní i osobní život se díky internetu neuvěřitelně zlepšil a mám pocit, že jsem teď o krok blíž vizi budoucnosti, kterou jsem si před deseti lety vysnil. V dnešní době neustálé a rychlé změny, kde existuje jen málo restrikcí, jsem cítil povinnost natočit jednoho dne na toto téma film. Myslím si ale také, že význam některých základních životních hodnot se nikdy nezmění. I když se nástroje a způsoby komunikace vyvíjejí, to, co jsme zdědili a co jsme se prostřednictvím předchozích generací naučili, přetrvá… alespoň v to doufám. Doufám ve svět, který se krkolomnou rychlostí mění, kde ale základy lidské existence přetrvají. Mamoru Hosoda  

Život a inspirace

Když Mamoru Hosoda natočil v roce 2006 snímek O dívce, která proskočila časem, byl to mladý režisér, který právě dokončil svůj první celovečerní animovaný film pro studio Madhouse. Svědectvím jeho tehdejšího životního pocitu bylo bezstarostné mládí jeho hrdinky cestující časem. Ve svém dalším filmu Letní válka (2009) se v postavě babičky Sakae inspiroval vlastní matkou. Byl to zároveň první rodinný „geek” film v době kdy se objevily smartpony a sociální sítě, které postupně ovlivnily masy mladých lidí. Ve Vlčích dětech (2012) Hosoda složil láskyplný hold své matce, ženě, která ho sama vychovala a následně podporovala ve filmové kariéře. Film je o to dojímavější, že Hosodova matka během natáčení jeho předchozího filmu zemřela, a on se s ní nestihl rozloučit. Činí tak proto nesmírně působivým způsobem na filmovém plátně. Když se Hosodovi narodil syn, začal se režisér zabývat otázkou, jak pomoci dětem a podpořit je v jejich dospívání v současném světě. Tato myšlenka se stala jádrem filmu Kluk ve světě příšer (2015), který zkoumá způsoby, jak předávat znalosti a zkušenosti dalším generacím. Stejný přístup lze nalézt i v jeho dalším filmu Mirai, dívka z budoucnosti. Režisér se tu inspiroval vlastní zkušeností a téma sourozenectví zkoumal z perspektivy svého čtyřletého syna. Vytvořil intimní snímek, v němž jsou všechny postavy založeny na lidech, které režisér dobře zná, včetně jeho dětí. V případě Belle se znovu láskyplně zabývá tématem dospívání. Myšlenka vzešla z režisérova strachu, co všechno může dospívání přinést jeho dceři. Jde o příběh, v němž plachá a stydlivá teenagerka Suzu dělá první nesmělé kroky směrem k dospělému světu, aby prostřednictvím virtuálního světa “U” a svého hudebního avatara Belle konečně objevila své skutečné já a osvobodila se od svých strachů. „Chci dodat odvahu dětem celého světa, aby oslavovaly svou budoucnost. Budou to totiž právě ony, kdo ji ve stále se proměňující společnosti ponesou na svých bedrech.” Nezbývá než se ptát, zda Hosodův život ovlivňuje jeho filmy nebo jestli jeho filmy ovlivňují jeho život.  

Rozhovor s režisérem

Belle není prvním filmem, ve kterém zkoumáte téma internetu a virtuálních světů… První film, který se dotýkal internetu, Digimon, jsem natočil už v roce 2000. A byl jsem fascinován myšlenkou, že někde mimo naši realitu mohou události a fenomény, k nimž v tomto prostoru dochází, jistým způsobem utvářet skutečnost, jak ji chápeme. Internet tehdy nabízel úplně nový prostor a já měl pocit, že by mohl být nadějí pro mladé lidi porušující zavedené hodnoty, že dokáží vytvořit nový svět. Ta dynamika a vzrušení kolem samotné myšlenky internetu mě skutečně zasáhly. V posledních 20 letech se ovšem internet velmi změnil a řada věcí, které byly dřív z říše sci-fi, se dnes stala realitou. Změnily se vaše pocity ohledně tohoto fenoménu? Jste stále optimistický? Internet se za posledních 20 let samozřejmě hodně změnil. Jedním z největších posunů je, že my všichni s internetem nějak interagujeme. Ovlivňuje náš život bez ohledu na to, kým jsme, odkud jsme a kolik je nám let. Díky tomu jsou si naše realita a realita, která existuje v internetovém světě, daleko bližší. Do internetového prostoru jsme přenesli řadu svým problémů: toxicitu, spoustu negativity. Proto mnoho rodičů říká, že internet je špatný a berou dětem iPady. Myslím ale, že špatný není internet, spíš určité negativní stránky nás jako druhu, které se v tomto prostoru projevují. Problémem jsme my lidé a způsob, jakým anonymita mění nás a naše chování. Přesto si ale myslím, že se některé aspekty internetu nemění a mladší generace si vždycky najde nový způsob, jak ho inovovat a posunout status quo dál. Myslím, že naděje tu stále je. Co bylo v případě Belle startovacím bodem? Chtěl jste znovu prozkoumat téma internetu a Kráska a zvíře se vám hodila, anebo na počátku stála touha po nové interpretaci příběhu a až z ní vzešel koncept metaverze? Příběh Krásky a zvířete jsem odjakživa obdivoval, takže bych řekl, že první byla myšlenka na novou verzi Krásky a zvířete. Na tom příběhu mě fascinovalo, jak jsou v něm převrácené hodnoty: to, co pokládáme za krásné, se ukáže být ošklivým, a co může vypadat ošklivě, je v nitru velmi krásné. Svou verzi Krásky a zvířete jsem chtěl natočit 30 let a teď se mi to konečně podařilo. Pokud jde o způsob, jak příběh vyprávět, zjistil jsem, že myšlenka internetu funguje s konceptem Krásky a zvířete velmi dobře, protože je jim společná jistá dualita. V Krásce a zvířeti Zvíře vypadá velmi zlověstně a násilnicky, v nitru je ale úplně jiné. A internet má také dvě stránky: vás jako skutečného člověka a vaše online alter ego. Váš avatar. Říkal jsem si, že kdybych vytvořil na plátně svět internetu a učinil ho součástí příběhu, byl bych schopen představit dnešní svět. Co vás zdrželo? Bylo to jen nalezení klíče k vyprávění? V některých svých filmech jsem se už určité prvky Krásky a zvířete pokoušel zkoumat. Vezměte si například Vlčí děti, kde se vlčí muž zamiluje do ženy, anebo z nedávnější doby Kluka ve světě příšer, který se podobá Krásce a zvířeti vyprávěné prostřednictvím otce a syna. Myslím, že pokusů ohledávat toto téma je v mé filmografii několik, ale až teď jsem se do něj poprvé skutečně pustil. Dalším důvodem, proč to trvalo 30 let, je množství posunů, k nimž došlo ve světě kolem nás. Vzpomeňte si na Disneyho interpretaci příběhu z roku 1991, anebo se můžeme vydat ještě dále do minulosti, do roku 1946, kdy svou verzi natočil Jean Cocteau, nebo se vrátit až k francouzskému originálu z 18. století. V naší společnosti došlo k řadě změn a já cítil, že moje verze musí být podobně aktualizovaná pro soudobé publikum a soudobý sociální kontext. Podívejte se jen, jak se ve srovnání s originálem proměnila představa krásy. V pohádce je Kráska půvabnou bytostí a to stačí, jedinou definicí krásy je její zevnějšek. Co ale znamená krása v dnešním světě? Je to někdo, kdo pomáhá ostatním, jako to Suzu dělá ve filmu. Tohle vnímám jako současnou krásu či standard krásy. Myslím, že díky tomuto konceptu je Belle skutečně aktualizovanou verzí Krásky a zvířete. Jak jste přemýšlel o virtuálním světě “U”, o jeho podobě a fungování? Chtěl jste, aby na dnešní diváky působil známě a věrohodně, anebo jste usiloval o jeho futurističtější verzi? Když se podíváte na některé z mých dřívějších filmů (Digimona a Letní válku) zjistíte, že když jsem se pokoušel vizuálně vyjádřit svět internetu, volil jsem většinou bílé pozadí, na němž se objevovala řada barev. Vypadalo to velmi lákavě, nekonečně a nedokončeně, jako bychom se pohybovali na hranici světa. Nepopsané plátno, chcete-li. Nebyl to prostor jen pro kluky, byl otevřený ženám, mladším generacím, komukoli, kdo mohl něčím přispět. Ale internet se, jak už jsme o tom mluvili, posunul a přiblížil se realitě. Přemýšleli jsme, jak to vyjádřit ve vizuálním médiu a skončili jsme u toho, co vidíte v “U”, tedy u prostoru, který nemá dole a nahoře, vpravo či vlevo. Je plný struktur podobných mrakodrapům. Vypadá o něco více přeplněně, není už tak otevřený jako v mých předchozích filmech. To byl vizuální překlad stavu, do nějž se podle mě internet vyvinul. Proto jste také jeho podobu – na rozdíl od zbytku filmu – vytvořili ve 3D animaci? 2D a 3D jsou jen různé metody, jak dojít k cíli. Každá má svá pro a proti, pokud jde ale o vlastní kvalitu, není v nich rozdíl. V Belle jsme virtuální svět internetu vytvářeli výhradně pomocí 3D, protože pokud jste uvnitř počítače, dává smysl použít CG animaci. Skutečný svět byl celý dělaný ručně. Šlo o záměrné konceptuální rozdělení filmu. Nechtěli jsme ho natočit celý v jenom či druhém módu, ani se uchylovat ke 3D v obtížnějších pasážích. Když se podíváte na virtuální světy, ať už existující, anebo ty, které nám různé společnosti slibují do budoucna, vždycky jsou velmi komerční. Jsou olepeny reklamami a věcmi, které si můžete koupit. V “U” takových věcí mimo několika zmínek o sponzorství mnoho nenajdeme. Byl to záměr? Internet představuje to, jak by mohl vypadat globální svět, kde jazyky a hranice už nehrají takovou roli. Chtěli jsme, aby “U” tenhle pocit zachycoval. Někdy ale pochybuji, jestli je myšlenka skutečně globalizovaného internetového světa opravdu možná, právě kvůli jeho komercialismus. Teď internet masivně ovlivňují megakorporace jako Google, Amazon, Facebook a Apple. Jsou to korporace v mnoha ohledech globální, ale zároveň jsou to západní či americké společnosti a právě ony určují, jakým směrem se internet vydá. Myslím, že potřebujeme nějakou entitu, prostor či realitu, která by dokázala zájmy korporací přesáhnout.  

Režisér

Mamoru Hosoda se narodil 19. září 1967 v Japonsku, v prefektuře Tojama. Po ukončení studia na Kanazawa College of Art začal v roce 1991 pracovat jako animátor ve studiu Tóei dóga (dnes Toei Animation). Podílel se na slavných animovaných seriálech, které studio vyrábělo, jako Dragon Ball Z, Slam Dunk nebo Sailor Moon. Později se Hosoda stal režisérem a v roce 1999 natočil svůj celovečerní anime debut s názvem Digimon, u kterého kritici oceňovali vycizelovaný autorský styl animace. Větší úspěch si ovšem vydobyl až jeho třetí snímek O dívce, která proskočila časem, jenž získal mnohá ocenění (např. Zvláštní cenu na festivalu animovaného filmu ve francouzském Annecy), byl prodán do řady zemí a v japonských kinech vydržel déle než rok. Ve filmu Letní válka z roku 2009 si Hosoda poprvé vyzkoušel i práci scenáristy. Snímek se stal v Japonsku velkým hitem a vidělo ho 1 260 000 diváků. Letní válka získala také řadu cen a byla mimo jiné uvedena na festivalu Berlinale. V roce 2011 si Hosoda společně s producentem Júičiróem Saitóem založili vlastní produkční společnost s názvem Čizu. Jejím prvním počinem byly Vlčí děti, jež vidělo přes 3 000 000 diváků. Po třech letech následoval Kluk ve světě příšer, díky distribuci Asociace českých filmových klubů po letech první anime v českých kinech. Snímek měl v Čechách úspěch na festivalech (Febiofest, Animefest) i v běžných kinech (4 000 diváků). Mezinárodního uznání se Hosodův animační talent dočkal po filmu Mirai, dívka z budoucnosti, který byl nominován mj. na Oscara v kategorii nejlepší animovaný film a na 46. ročníku cen Annie získal Cenu za nejlepší nezávislý animovaný film (v tuzemských kinech se Mirai objevila opět díky AČFK).   Filmografie: 2000 Digimon (Digimon) 2006 O dívce, která proskočila časem (Toki o kakeru šódžo) 2009 Letní válka (Summer Wars) 2012 Vlčí děti (Ókami kodomo no Ame to Juki) 2015 Kluk ve světě příšer (Bakemono no ko) 2018 Mirai, dívka z budoucnosti (Mirai no Mirai) 2021 Belle (Rjú to sobakasu no hime)  

Studio Čizu

Studio Čizu (v japonštině “mapa”) založili v roce 2011 Mamoru Hosoda a Júičiro Saitó kvůli produkci filmu Vlčí děti. Už od svého vzniku se studio věnuje produkci Hosodových filmů a umožňuje mu naprostou uměleckou svobodu a podporu jeho přítele a dlouholetého producenta Júičira Saitóa. Saitóovým záměrem bylo vytvořit pro Hosodu kreativní bublinu: “Mou úlohou jako producenta jeho filmů je vytvořit ideální pracovní prostředí, nastavit co možná nejlepší podmínky pro tvorbu jeho filmů a pak udělat všchno, co je v mých silách, abych tyto filmy představil světu.” Díky obrovskému mezinárodnímu úspěchu Mirai, dívky z budoucnosti otevřelo Čizu, kterému Saitó říká nejmenší animátorské studio na světě, brány mnoha skvělým mezinárodním animátorům. Mezi nejznámějšími výtvarníky, kteří se podíleli na Belle, je Jin Kim, výtvarník postav řady ikonických Disneyho filmů jako Ledové království, Na vlásku a Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa. Některé z virtuálních fantasy světů v Belle pomohlo vytvořit také irské animační studio Cartoon Saloon, konkrétně režiséři Vlkochodců Tomm Moore a Ross Stewart. S Belle slaví studio Čizu desáté narozeniny a vedle studia Ghibli zůstává jediným animačním studiem v Japonsku, které se věnuje výhradně tvorbě jediného emblematického režiséra.