VYJÁDŘENÍ DISTRIBUTORA

Chytré dětské filmy se od roku 2022 staly důležitou částí našeho distribučního line-upu. Počínaje Kvíkem, přes Titinu, psí polárnici, až k Nině a ježkovu tajemství, Kamarádům z Papuchalkovy skály či Netopýrku Nikovi. Každý z těchto filmů si našel minimálně 5000 diváků v kinech a zpětná vazba od rodičů je konstantně pozitivní. Otevření rodiče jsou vděční za trochu odlišný kinoobsah pro jejich děti, obsah vymykající se generické smršti „jakopřeskopírák“ animáků. Tajemství sýkorek přesně zapadá do této naší distribuční linie – jde o křehký, lyrický a čistě autorský film s naprosto svébytnou animací vycházející z principu papírových vystřihovánek. Film, na který nepřijdou davy, ale za nějž budou diváci vděční. Film, který vás spolehlivě přenese do dětství, do navždy ztracených a neopakovatelných chutí i vůní letních prázdnin…

Jan Jílek
programový ředitel AČFK

VYJÁDŘENÍ REŽISÉRA

Jako dítě jsem se ocitl v podobné situaci jako Lucie. Mou matku opustili rodiče a já se jí jako malý kluk pořád vyptával na dětství. Chtěl jsem pochopit, proč zůstala sama. Ale matka samozřejmě nic nevěděla, navíc v sobě všechno, co se toho traumatického období týkalo, hluboko potlačila, pravděpodobně proto, aby se chránila.

Smířil jsem se s tím, že budu hledat odpovědi v příbězích, které jsem si vymýšlel při kreslení, vystřihování anebo které jsem nacházel v knihách, komiksech, animovaných filmech… Ty tisíce příběhů, tisíce rodinných vyprávění neustále jitřily mou fantazii.

Jak jsem začal dospívat, vedla mě potřeba poznat vlastní kořeny k rozhodnutí, že budu vést vlastní tajné pátrání. Potřeboval jsem vědět, co se stalo, abych se mohl stát sám sebou. Ze snahy zjistit co nejvíc o příběhu své matky, o svém příběhu, se tak stalo poslání. Tohle poslání trvalo několik let a bylo pro mě dobrodružstvím plným setkání, pochybností, cest, překvapení a emocí.

Až jako dospělý jsem si uvědomil, jak moc pro mě byla tato zkušenost, která měla kořeny v tragédii, obohacující. Uvědomil jsem si také, že jedinečnost tohoto příběhu ovlivnila moje osobní a profesní rozhodnutí. Můžu s jistotou říct, že tato rodinná historie je zdrojem mých kreseb, témat mých scénářů a animovaných filmů, které natáčím.

Prostřednictvím příběhu Lucie s odstupem, fantazijním a romantizovaným způsobem vyprávím, jaké to bylo dobrodružství a jaké emoce jsem prožíval. Prostřednictvím tohoto filmu chci říct, že pokud se kdokoli z nás s odhodláním a odvahou pustí do zkoumání své rodinné historie, může v ní objevit poklad.

Antoine Lanciaux, režisér

STYL FILMU

Plošková animace

„Technika vystřihování z papíru v nás vyvolává vzpomínky z dětství, spojené s pocity doteku, vůní, hladkostí… Ideální spojení pro předávání informací, které je navíc v dokonalém souladu s tím, co vyprávím ve filmu. Papír a příběh se navzájem doplňují a vyvolávají tak emoce.“

Antoine Lanciaux

Kouzlo této animační techniky spočívá v jednoduchosti jejích forem a nenáročnosti použitých materiálů – papír, karton, látka… Jediným omezením je představivost. Tento přístup umožňuje vytvořit 2D animaci z konkrétních prvků: postav, kulis, rekvizit… Každý ručně vyrobený detail vytváří poetický a jedinečný svět. Vystříhají se jednotlivé prvky, z nichž vzniknou postavy nebo předměty, poté se sestaví a rozloží na víceúrovňových sklech (postavy na horním skle, kulisy na spodních sklech). Ručně posouvané a záběr po záběru pečlivě natočené postavy i předměty ožívají a vdechují každé scéně rytmus.

Nejstarší celovečerní animovaný film využívající tuto techniku je Dobrodružství prince Achmeda, který v roce 1926 natočila německá režisérka Lotte Reinigerová. Od té doby se tento způsob animace vyvinul a nyní ji lze vytvářet pomocí počítačů. Film Tajemství sýkorek byl ale natočený ve studiu Folimage ve Valence starou a tradiční metodou.

POSTAVY

Postavičky pro Tajemství sýkorek vymyslela Sophie Rozeová, hlavní výtvarnice filmu. Jejich realistický a zároveň citlivý design je založený na jemném spojení různých materiálů: látek, vystřiženého papíru, pauzovacího papíru, nepálského papíru… Detaily jsou zvýrazněné temperovými barvami nebo barevnými tužkami, které jim dodávají nuance a hloubku. Postavičky jsou plně pohyblivé, navržené tak, aby mohly být animované záběr po záběru, a jsou s extrémní přesností připevněné na magnetické desky.

Aby celý film ožil, bylo vyrobeno téměř 2000 postav: každá postava byla vytvořena z několika úhlů (zepředu, z profilu, zblízka, v různých měřítkách) podle potřeb vyprávění. Do výroby se zapojilo sedmnáct umělců, z nichž každý vyrobil v průměru jednu postavičku denně.

NĚKOLIK ČÍSEL….

Příprava 2000 postav

1 485 dní (tj. 10 395 pracovních hodin) rozložených mezi 17 osob

Příprava 826 dekorací

1 176 dní (tj. 8 232 pracovních hodin) rozložených mezi 13 osob

Natáčení loutek

1 453 dní (tj. 10 171 pracovních hodin) rozložených mezi 23 osob

Natáčení kulis

728 dní (tj. 5 096 pracovních hodin) rozložených mezi 8 osob

HUDBA 

Hudba, která vypráví o rodinné intimitě

Poměrně brzy v průběhu práce na projektu jsem cítil, že hudbu by měli interpretovat skuteční hudebníci s opravdovými akustickými nástroji. Představoval jsem si hudbu, která bude rezonovat s ostatními prvky filmu a bude v souladu s tím, co vypráví příběh. Stejně jako u obrazu, dialogů nebo zvuku jsem chtěl, aby diváci cítili a vnímali lidskost, která je jádrem příběhu. Aby to, co slyšíme, co nejvěrněji rezonovalo s tím, co vidíme.

Hudba je součástí, která se podílí na celkové emocionální atmosféře filmu, stejně jako příběh, režie, obraz, dialogy, zvuk… Musí najít své místo v rovnováze s ostatními prvky. Musíme ji slyšet, cítit, ale ne poslouchat. Obohacuje a zesiluje určité emoce…

Pokud jde o film Tajemství sýkorek, chtěl jsem, aby hudba doprovázela a podtrhovala tři hlavní „emoce“, které se v průběhu filmu opakují: Luciiny sny (jsou celkem čtyři), Luciiny dobrodružné sekvence (zdůrazňující její odvahu, její bezstarostnost) a intimní momenty sdílené v Luciině rodině (například pokaždé, když Caro vzpomíná na své dětství, ale také při objevu zdobené místnosti nebo při setkání Caro s jejím otcem).

Tyto pokyny jsem předal skladateli Didieru Falkovi. Předložil mi několik hudebních návrhů a následně jsme diskutovali o melodiích, rytmech, barvách, výběru nástrojů. Zvolili jsme spíše malé obsazení než velký orchestr, hlavně proto abychom zachovali atmosféru příběhu, rodinnou intimitu, malou skupinu jednotlivců, lidský mikrokosmos…

Antoine Lanciaux

TVŮRCI

Antoine Lanciaux – scenárista a režisér

Animátor, scenárista a režisér Antoine Lanciaux (1970) vystudoval Vyšší školu užitého umění a textilu v Roubaix (1989) a o dva roky později začal působit ve společnosti Folimage, kde spolupracoval na mnoha celovečerních filmech a seriálech jako scenárista (Velká potopa/La Prophétie des grenouilles, 2003), tvůrce storyboardů (Ma petite planète chérie/Moje milovaná malá planeta, 2010) a animátor (Život kočky/Une vie de chat, 2010, Mia a Migo/Mia et le Migou, 2008). Režíroval krátké filmy Bonifácovo léto/L’Été de Boniface, 2011, Podzim ježka Čumbrka/ L’automne de Pougne, 2012 či Sníh/Neige, 2015, který vytvořil společně se Sophie Rozeovou. Tajemství sýkorek je jeho samostatným celovečerním debutem.

Pierre-Luc Granjon – scenárista a animátor

Pierre-Luc Granjon (1973) po studiu na Národní škole výtvarných umění v Lyonu začal spolupracovat se studiem Folimage jako tvůrce modelů pro fázovou animaci. Specializuje se na objemové techniky (plošková animace, modelování, loutky) a má na svém kontě dvanáct filmů, mj. krátké snímky Le Château des autres (Hrad těch druhých, 2004), L’Enfant sans bouche (Dítě bez úst, 2004), Mélie na jaře (Le Printemps de Mélie, 2009), La Grosse Bête (Velké zvíře, 2013), Cesta nočním lesem (Les Bottes de la nuit, 2024) či seriál Leonovy animované příběhy (Les Quatre Saisons de Léon, 2012), V roce 2023 natočil s Jimem Copobiankou celovečerní film Vynálezce (Léo, la fabuleuse histoire de Léonard de Vinci).

Sophie Rozeová – výtvarnice

Sophie Rozeová (1979) je absolventkou dějin umění na univerzitě v Toulouse a Školy animovaného filmu La Poudrière. Specializuje se na ploškovou animaci a navrhuje postavy, kulisy a rekvizity pro řadu filmů, které ve společnosti Folimage touto metodou vznikají. Je také ilustrátorkou dětských knih, režisérkou a scenáristkou: napsala a režírovala krátký film Joskovi šneci (Les Escargots de Joseph, 2009) a spolu s Antoinem Lanciauxem režírovala film Sníh. Nejnověji napsala a režírovala krátký film Une Guitare à la mer (Kytara u moře, 2025).

Samuel Ribeyron – výtvarník

Samuel Ribeyron je uznávaný ilustrátor dětských knih a jako výtvarník se také podílel na řadě krátkých i celovečerních filmů – např. Leonovy animované příběhy, Sníh, Věž (Wardi, r. Mats Grorud, 2018), Santa pod stromeček (Opération Père Noël, r. Marc Robinet, 2021).