Vyjádření režisérky

Miriam Garloová je moje sestra. Je herečka a je hluchá. Před pár lety začala přemýšlet o tom, že by se stala matkou. Hodně jsme si o tom povídaly a ona se mi svěřila se svými očekáváními a obavami z mateřství ve světě, který je stvořen slyšícími a pro slyšící. Z těchto rozhovorů vznikl krátký film Sorda, který ve mně zanechal pocit, že velká část Ángelina příběhu ještě zůstala nedořečená.

Celovečerní film vychází právě z této touhy ponořit se hlouběji do složitosti vztahu mezi světy neslyšících a slyšících: zapojení a odpojení, spojení a láska, ale také střety a konflikty… Pro mě jako Miriaminu sestru to byla zásadní součást života a i dnes, potom, co jsme spolu strávily celý život, tenhle vztah stále mění podobu a přináší nové výzvy, jako záhada, kterou je třeba neustále luštit. Miriam i já vždycky říkáme, že aniž jsme si to uvědomovaly, strávily jsme přípravou tohoto filmu celý život.

Odtud také vychází postava Héctora. Je jakousi kopií mě samotné, Ángelu miluje a vždycky je na její straně, ale když se jim narodí dítě, bublina, kterou si vytvořili, aby sami sebe ochránili před svými odlišnostmi, najednou splaskne. Nebo Elvira a Fede, rodiče, kteří pro svou dceru chtějí jen to nejlepší, ale nerozumějí jí a způsob, jakým prožívá svou hluchotu a existenci ve světě, je jim cizí. Abych získala hlubší porozumění mateřství v komunitě neslyšících, mluvila jsem s neslyšícími ženami, které se se mnou podělily o své zkušenosti s těhotenstvím, porodem a následnou výchovou svých dětí.

Tento film nemá být pojednáním o hluchotě. Nikdy jsem o Ángele nepřemýšlela jako o reprezentantce komunity neslyšících, ale spíš jako o ženě, která hledá svou cestu mateřstvím, která se snaží vypořádat s problémy objevujícími se v jejím vztahu, která má obtížný vztah se svými rodiči a která chce, aby její holčička věděla, kdo je, a milovala ji… a která je kromě toho všeho hluchá. Ángela je na svět připravená, svět ale ještě není připravený na ni.

Režisérka Eva Libertadová

Scenáristka, režisérka a socioložka (7. 10. 1978) pochází ze španělské Murcie. Jejím „polodebutem“ byl televizní snímek Nikolina, který křehké sociální drama kombinoval s žánrovými prvky fantasy. Natočila ho sice v režisérském tandemu s Nurií Muñozovou, i v něm však již Libertadové šlo zejména o citlivé zkoumání mezilidských vztahů a určila tak směr, kterým se odvíjejí i její následující snímky.

Celovečerní film Slyšíš mě? vychází z jejího (ve španělštině) stejnojmenného krátkého snímku, který byl v roce 2023 nominován na španělskou filmovou cenu Goya a získal řadu ocenění na národních i mezinárodních festivalech. Jako dramatička napsala a režírovala divadelní hry pro instituce jako Complutense University of Madrid a mexické Ministerstvo sociálního rozvoje, které se zaměřují na témata jako genderově podmíněné násilí, obchodování s lidmi a sexuální práva migrantů.

Filmografie:

2019 – Leo y Alex en pleno siglo 21 (Leo a Alex uprostřed 21. století, r. spolu s Nurií Muñozovou), krátký film

2020 – Nikolina (r. spolu s Nurií Muñozovou), TV film

2021 – Sorda (r. spolu s Nurií Muñozovou), krátký film

2024 – Mentiste Amanda (Lhalas, Amando, r. spolu s Nurií Muñozovou), krátký film

2025 – Slyšíš mě?

Miriam Garloová

Miriam Garloová je neslyšící umělkyně, specializující se na fotografii a výtvarné umění. Získala doktorát z výtvarných umění na Complutense University v Madridu a magisterské tituly v oboru umění a tvorba a v oboru kreativní terapie se specializací na arteterapii.  Mimoto příležitostně vystupuje na divadelních prknech a účinkuje ve filmech své sestry.

O filmu Slyšíš mě? říká:

„Celý život jsem měla pocit, že zobrazení hluchoty, se kterým se obvykle setkáváme, neodpovídá mé zkušenosti a neodráží její bohatost a složitost. I když se postavy neslyšících vyhýbají typickým klišé, jsou vždy konstruované tak, aby „ukázaly“ slyšícímu světu, jaké to je být neslyšící.

Moje sestra (Eva Libertadová) a já jsme strávily celý život přemýšlením a sdílením svých pocitů ohledně složitosti života neslyšícího člověka v tomto světě, a právě tak se zrodila Ángela. Chtěly jsme protagonistku, která by byla paní svého světa a svých zkušeností v něm. Silnou a křehkou zároveň.

Ženu, která bojuje, aby se nepoddala nepříznivým okolnostem života, ale která je také plná rozporů a ty nevyhnutelně vystupují do popředí ještě silněji ve chvíli, když se stane matkou. Moje práce jako herečky spočívala na jedné straně v konstrukci biografické, emocionální a mentální stránky Ángely, což znamenalo osvojit si její pocity a životní zkušenosti jako ženy a neslyšící osoby. Jinými slovy, musela jsem vytvořit její konkrétní identitu a to, co ji činí jedinečnou. Na druhé straně jsme se pak zaměřili na technickou stránku hledání jejího hlasu, způsobu, jakým vyslovuje, a toho, jak dobře umí odezírat, což jsou způsoby, jakými Ángela komunikuje se světem a které se liší od mých vlastních.“

Álvaro Cervantes

Rodák z katalánské Barcelony (12. 9. 1989) se herectví věnuje už od dětství. Ještě než mu bylo osmnáct, vyvažoval studia audiovizuální komunikace na Autonomní univerzitě v Barceloně s první hlavní rolí ve filmu v dramatu Šibenice, která mu vynesla nominaci na národní filmovou cenu Goya pro nejlepšího nového herce.

Jeho filmografie čítá tituly jako historické válečné drama 1898: Poslední na Filipínách, drama Julia Medema Rodokmen krve či další drama Adú, kde mu role strážce španělské hranice v marocké Melille přinesla další nominaci na cenu Goya pro nejlepšího herce ve vedlejší roli.

V roce 2022 hrál ve sportovním dramatu Poslední hra o zlato a romantické komedii Láska na první polibek pro Netflix.

Na mezinárodní scénu vstoupil Cervantes v roce 2011 vedlejší roli v britském dramatu Joea Wrighta Hanna, dále například v německo-lucemburské koprodukci Maret či peruánsko-španělsko-uruguayské koprodukci Ramón y Ramón. V roce 2025 účinkoval Cervantes hned ve dvou debutech – Slyšíš mě? Evy Libertadové a Esmorza amb mi Ivána Moralese.

Vybraná filmografie:

2008 – Šibenice (El juego del ahorcado, r. Manuel Gómez)

2010 – Tři metry nad nebem (Tres metros sobre el cielo, r. Fernando González Molina)

2011 – Hanna (Hanna, r. Joe Wright)

2016 – 1898. Los últimos de Filipinas (1898: Poslední na Filipínách, r. Salvador Calvo)

2018 – Rodokmen krve (El árbol de la sangre, r. Julio Medem)

2019 – Dědictví kostí (Legado en los huesos, r. Fernando González Molina)

2020 – Oběť bouři (Ofrenda a la tormenta, r. Fernando González Molina)

2020 – Adú (Salvador Calvo)

2021 – Asi se zblázním (Crazy About Her, r. Dani de la Orden)

2022 – Poslední hra o zlato (42 segundos, r. Alex Murrull, Dani de la Orden)

2023 – Láska na první polibek (Eres tú, r. Alauda Ruiz de Azuaová)

2024 – Ramón y Ramón (Ramon a Ramon, r. Salvador del Solar)

2025 – Slyšíš mě? (Sorda, r. Eva Libertadová)

2025 –  Esmorza amb mi (Snídaně se mnou, r. Iván Morales)