Western Slow West na rozdíl od mnohých jiných filmů téhož žánru prostředí a dobu Divokého západu nijak neromantizuje. Násilná smrt člověka je tu na denním pořádku, ale skoro nikdy v tom není nic heroického, spravedlivého nebo osudového. Lidé umírají často kvůli penězům, ale také z rozmaru nebo nedorozumění. V takovém chaotickém světě má Jay najít svou lásku, mladou Rose… A celá situace se ještě dál komplikuje.

Jay a Rose spolu vyrůstali. S postupem let toto přátelství přerostlo z Jayovy strany v něco hlubšího. Po jedné nešťastné nehodě však musí Rosin otec společně s dcerou ze Skotska zmizet. Jay se nechce smířit s tím, že už svou lásku nikdy neuvidí, a tak se rozhodne, že se za Rose vydá.

Jayovým průvodcem se v nepřátelském, nevyzpytatelném prostředí stane málomluvný Silas. Jeho motivace je jasná – skotský mladík mu za jeho průvodcovské služby platí. Avšak Silas má i svou vlastní motivaci, proč s Jayem po Rose pátrá. Do toho všeho se připlete potetovaný Payne, který má se Silasem nevyřízené účty z minulosti. Jay se tak ocitá ve světě, kde je takřka nemožné určit, komu může člověk věřit.

„V příběhu je důležitá perspektiva Evropana, který do Ameriky přijíždí poprvé,“ vysvětluje John Maclean, režisér a zároveň scenárista snímku. „Ta pak rámuje příběh o dospívání a mladické lásce.“

Do kontextu příběhu se dostala i jiná témata – situace původního obyvatelstva nebo bezohlednost, se kterou se novopečení obyvatelé, pocházející z Irska, Skotska, Německa a Švédska, v Americe zabydlují. „Nechtěl jsem klást na tyto motivy příliš velký důraz. Namísto toho probublávají někde pod povrchem,“ vysvětluje Maclean.

Ačkoli divák objeví ve Slow West celou řadu prvků pojících se s westernem, Maclean je ohledně žánrového zařazení otevřený i dalším možnostem: „Když jsem film připravoval, zajímal jsem se hodně o surrealistické a pohádkové postupy. Slow West bych tak spíš nazval evropskou road movie.“

Příbuznost s klasiky westernového žánru Maclean přesto nezapře. Velmi dobře se to dá doložit třeba na scéně v obchodě odehrávající se v první třetině: Jay se Silasem se stanou svědky amatérského přepadení: manželský pár přistěhovalců, kteří umí jen pár slov anglicky, vytáhnou zbraň na majitele, který je přistihl při krádeži jídla. Situace je takřka neřešitelná – ani jeden ze zúčastněných nemůže ustoupit. Při divoké přestřelce nakonec zemře jak dvojice, tak majitel. Silas vyvázne se zdravou kůži jen díky Jayovi, který je nucen zastřelit mladou ženu… Celá situace pak ještě dostane závěrečnou pachuť v momentě, kdy Jay a Silas vyjdou ven a na cestě před obchodem uvidí dvě hladové děti, které čekají, až se jejich rodiče vrátí… V Macleanově pojetí Divokého západu neexistuje správné rozhodnutí. Existují jen ta špatná a horší.

Producent snímku, Iain Canning, oceňuje právě Macleanovu inovátorskou práci s žánrovou tradicí: „Bylo zábavné použít prvky, díky kterým se americký western celosvětově proslavil, a přidat k nim některé evropské filmové postupy. Amerika se v té době teprve rodila. Lidé, kteří sem přišli, si naivně mysleli, že začnou znovu, s čistým štítem, ale jejich špatné činy je nakonec stejně dostihly.“

Právě motiv hříchu, před kterým člověk neuteče ani za oceán, hraje důležitou roli v příběhu mladé dvojice. Jayova láska Rose a její otec měli k odchodu do Ameriky dobrý důvod, ale ani tady nejsou v bezpečí.

Hlavního hrdinu Jaye ztvárnil devatenáctiletý Kodi Smit-McPhee, který však na stříbrném plátně není žádným nováčkem. Hrál například ve snímcích Cesta nebo Ať vejde ten pravý. „Znal jsem Kodiho filmy a věděl jsem, že je dobrý, ale ve Slow West je naprosto skvělý. Navzdory svému mládí dokázal naprosto porozumět své postavě,“ pochvaluje si režisér. Mladá herecká hvězda oceňuje především to, že film není jen o efektní akci: „Je tu určitě westernová podstata – na plátně uvidíte hodně přestřelek a krve. Slow West je ovšem výjimečný v tom, že je odvyprávěný z hlediska mladého člověka. Tím pádem se tu dostávají ke slovu nepřikrášlené, syrové emoce.“

V této souvislosti zmiňují světoví recenzenti příbuznost se snímkem Opravdová kuráž, který režírovali bratři Coenové. Na rozdíl od Kuráže však Slow West víc akcentuje témata hledání, dospívání a ztráty iluzí. Co se týče dalších referencí, zmiňuje režisér Maclean celou řadu vlivů: „Důležité pro mě byly knihy autorů jako Mark Twain, Nathaniel Hawthorne nebo Ambrose Bierce, kteří psali o prvních amerických osadnících a jejich postojích k původním obyvatelům. Nakoukával jsem samozřejmě i klasické westerny jako V pravé poledne, Shane, Červená řeka nebo Ocelový oř. Ve vizuální složce jsem se pak částečně inspiroval také ranou ruskou a japonskou kinematografií.“

V otázce hereckého obsazení Silase měl Maclean jasno – od začátku chtěl, aby roli zkušeného profesionálního zabijáka ztvárnil Michael Fassbender, se kterým spolupracoval už na dvou svých krátkometrážních filmech Muž na motorce a Loupež poslepu: „Michael se zapojil do projektu už při prvních verzích scénáře. Byl jsem za to rád, protože přišel s několika dobrými dramaturgickými nápady. Chce o své postavě vědět všechno, takže člověk je nucen začít přemýšlet o příběhu víc do hloubky. Postava Silase mohla být jen mlčenlivým násilníkem, ale Michael mu dodal určitou vnitřní zranitelnost.“

Právě Silas projde za celý film největší proměnou. Díky trochu naivnímu Jayovi si uvědomí, že život není jen o přežívání. Sám Fassbender, který byl zároveň jedním z výkonných producentů filmu, k tomu dodává: „Silas v životě neprožil něco jako lásku nebo přátelství. Je zahořklý, cynický a nemá potřebu tento svůj postoj nijak přehodnocovat. Až s příchodem Jaye si uvědomí, že v životě jsou i důležitější věci než jen peníze. Sám Silas je zkušený, dokáže se přizpůsobit a přežít. Jay by byl bez něj ztracený a pravděpodobně brzy mrtvý. Silas si tak směrem k mladíkovi vyvine určitý pocit zodpovědnosti.“

Producent Canning oceňuje, že měl příležitost s Fassbenderem spolupracovat: „Michael je takový herecký chameleon. Dokáže ztvárnit postavu tak, že jste schopni z náznaků vyčíst, čím si prošla, co za sebou táhne… Tahle jeho tvůrčí empatie je naprosto jedinečná.“

Hlavního záporáka, potetovaného Payna, si zahrál Ben Mendelsohn. Payne nemá na rozdíl od Silase žádnou šanci, že by mohl svůj dosavadní život nějak přehodnotit – je klasickým žánrovým padouchem. Se Silasem kdysi spolupracovali, ale jejich cesty se rozdělily. Neviděli se několik let a až společný zájem motivovaný odměnou je opět na chvíli spojí. Režisér Maclean na Mendelsohnovi oceňuje především schopnost ztvárnit postavu, u které si divák není jistý, jestli by ji měl milovat nebo nenávidět: „Přesvědčil mě svým výkonem v australském dramatu Království zvěrstev. Dokázal v něm zahrát někoho, kdo má v sobě těžce definovatelné, avšak viditelně probleskávající nebezpečí. A něco podobného jsem potřeboval i u Payna.“

Postavu Rose, kvůli níž Jay celou nesnadnou cestu podniká, si zahrála mladá novozélandská herečka Caren Pistoriusová, která musela kvůli roli natrénovat skotský přízvuk. Režisér se pro ni rozhodl po sérii castingů právě na Zélandu a v Austrálii. Její postava je výjimečná především v tom, že není pasivní obětí, jež čeká na muže-zachránce. Naopak dokáže vzít osud do vlastních rukou. „Není to typická dívka v nesnázích. Je to typická dívka s brokovnicí,“ komentuje to Maclean. „Ve westernech je sice celá řada silných, statečných žen, ale ty se chovají dost chlapsky. Chtěl jsem mít hrdinku, která je křehká a ženská, ale zároveň se dokáže v pravý čas zapojit do akce a vyřešit problémy, které za sebou muži nechali.“ Producent Canning k tomu dodává: „Caren dokázala svým výkonem narušit westernová klišé o ženských hrdinkách. Její postava má v sobě velkou vnitřní sílu.“

Slow West se nenatáčel v Americe, jak by divák nejspíš čekal, ale na Novém Zélandu. S místní pozoruhodnou přírodou měli producenti zkušenost už z doby, kdy tu natáčeli televizní minisérii Top of the Lake, pod kterou je podepsaná slavná oscarová režisérka Jane Campionová. Namísto velkolepých hor a rozlehlých jezer však tvůrci Slow West pracovali s lokalitami březových lesů, plání a říčních břehů. Scénografii měl na starosti Kim Sinclair, který pracoval na snímcích jako Avatar nebo Poslední samuraj. Jeho pojetí scény dobře odráží proměny hlavního hrdiny Jaye. Divák s ním putuje od útulných interiérů do přírody, která není zdaleka tak mírná a romantická, jak si mladík představoval.

Zajímavá je i proměna protagonistova oblečení. Jay začíná svou pouť v obleku, v němž působí směšně a nepatřičně. Postupně se však začíná svým vzhledem čím dál tím víc přibližovat ostatním mužům Divokého západu: má sako po mrtvém muži, dostane kovbojské boty… Právě boty mu pak brání v závěrečné scéně rychle běžet, a zachránit tak obklíčenou Rose. V okamžiku, kdy Jay obuv odhodí, vidí v něm divák opět toho zamilovaného poblázněného kluka. Podobně zajímavou kostýmovou proměnou projde i sama Rose. Upjaté šaty, které nosila ve Skotsku, nahradí v Coloradu jednoduché mužské oblečení – košile a kalhoty s kšandami. V tak náročném prostředí si mladá žena nemůže dovolit ztrácet čas se sukněmi a spodničkami.

Pozornost si pak určitě zasluhuje i hudební složka snímku. „Nechtěli jsme použít typickou westernovou hudbu. Namísto toho jsme sáhli po některých prvcích z gospelu, blues a dobové skotské hudby. Je to takový mix, ale zdá se, že to funguje.“