Ove je tvrdohlavý a vznětlivý bručoun, který pohrdá všemi kolem a dává jim to zřetelně najevo. Bývalý předseda družstva vlastníků, kterému nedávno zemřela milovaná žena Sonja, nyní terorizuje sousedství jako samozvaný strážce pořádku. Zvrat v jeho životní rutině nastává s příchodem jeho nových sousedů, mladé pákistánské rodiny, jejíž životní styl se mu zpočátku příčí. Když omylem nabourají autem do Oveho poštovní schránky, spustí tím řetězec nečekaných událostí.

Stárnutí je stěžejním tématem tohoto komediálního dramatu, které stejně tak dobře vypovídá o tom, že na první dojmy se nelze spolehnout a že silné přátelské pouto se může zrodit i tam, kde bychom to čekali nejméně. Pro Oveho není jednoduché vyjádřit emoce, ale jeho okolí nakonec vždycky rozklíčuje, že se za odtažitým chováním skrývá citlivá povaha. Díky tomu si najde svou manželku, optimistickou a silnou ženu, anebo je pro něj překvapivě jednoduché spřátelit se s dětmi.

Režisér uvádí jako inspirační zdroje například filmy Lepší už to nebude nebo O Schmidtovi, ale Muž jménem Ove připomene ještě jeden divácký hit, a to animovaný snímek Vzhůru do oblak, kdy se starší muž taktéž vyrovnává se smrtí své manželky a až nepravděpodobné přátelství ho dokáže vrátit zpátky do života. Podobně jako úspěšný animovaný film i švédský snímek ukazuje na to, jak je důležité neuzavírat se sám v sobě – podle tvůrců totiž každá fáze života může přinést nová překvapivá poznání a dobrodružství, i když už to třeba vypadá, že člověka čeká jen postupné vyhasínání.

„Máme na výběr – buď budeme postupně umírat, nebo budeme žít,“ říká Sonja Ovemu poté, co se společně snaží dostat z tragédie, která je postihla. Celý film tak poukazuje na to, že v základu je to nakonec vždycky takhle zdánlivě jednoduchá otázka, jíž si musí člověk zodpovědět.

Oveho životní příběh je divákům předkládán v několika časových liniích – skrze sérii flashbacků nahlížíme na jeho minulost a události, které formovaly jeho osobnost, což dává možnost přehodnotit náš pohled na něj. Každý další flashback jej činí sympatičtějším. Vtipně a zároveň dojemně vyprávěný příběh s řadou humorných situací byl několikrát přirovnáván také k románu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, který v roce 2009 napsal Backmanův krajan Jonas Jonasson a jenž se rovněž dočkal filmového zpracování.

„Dojemný a vtipný film, u kterého se budete na konci dost možná shánět po kapesníku,“ ohodnotili Oveho v americkém filmovém týdeníku. To je pravda, ale možná by si divák měl těch kapesníků připravit raději víc.

Vyjádření režiséra:
Muž jménem Ove je příběhem staršího muže, kterého poznáváme jako nevrlého, protivného chlapa. Jádrem snímku je pak Oveho přátelství s Parvaneh, těhotnou ženou, jež se nastěhovala vedle a která má manžela a dvě děti. Ovemu nedávno zemřela žena Sonja a Parvaneh postupně odhaluje, jak zničující ztráta to pro jejího souseda byla. Sonja byla pro Oveho vším.

Jako malý kluk přišel Ove o matku. Vychovával ho otec, který ho učil, že v životě je třeba tvrdě pracovat, že je nutné rozlišovat mezi dobrým a špatným a že jediné auto, které za něco stojí, je Saab. Díky těmto flashbackům se tak dozvídáme, že Ove nebyl vždycky jen přísný a nabručený chlap.

Po ztrátě Sonji má Ove pocit, že není proč žít, a je odhodlaný spáchat sebevraždu. Jenže to není tak jednoduché, jak si myslel. Jeho pokusy jsou pokaždé přerušeny – lidé od Oveho pořád něco potřebují. Díky přátelství s Parvaneh Ove zvolna přilne k její rodině a zamiluje si její děti, které ho nazývají dědečkem. Jeho odhodlání odejít dobrovolně ze světa postupně slábne.
Za Oveho maskou je člověk s velkým srdcem a smyslem pro spravedlnost. Lidé jako on jsou kolem nás. Může to být váš táta, vaše babička nebo váš bratr. Jsou to všednodenní hrdinové, kteří si zaslouží respekt.

Ve ztvárnění flashbacků ze vztahu Oveho a Sonji nám jako filmové reference sloužily snímky Forrest Gump a Můj život jako pes. Co se týče další inspirace, tak bych jmenoval filmy Lepší už to nebude a O Schmidtovi.

Doufám, že se snímek lidí dotkne svou humornou i dramatickou stránkou. Je to zkrátka příběh o životě jednoho člověka, ve kterém je prostor na slzy i smích.

O režisérovi:

Švédský režisér a scenárista Hannes Holm je jedním z nejúspěšnějších švédských filmových tvůrců posledních 20 let. Byl třikrát nominován na švédskou filmovou cenu Guldbaggen. V současnosti připravuje seriál Nejkrásnější ruce celého Dillí vycházející ze stejnojmenné knihy Mikaela Bergstranda. Napsal a zrežíroval také trilogii o patáliích jedné rodiny na dovolených – Sunovi v Řecku, Sunovi v přírodě a Sunovi na horách. Snímky se řadí mezi nejúspěšnější švédské komedie posledních let.

Holm začínal u filmu jako herec, k režii se dostal v osmdesátých letech. V první polovině devadesátých let pracoval jako asistent vedoucího výroby ve švédské veřejnoprávní televizi SVT.

Holm debutoval v roce 1995 komedií Jeden z miliónu. Film se stal diváckým hitem. O dva roky později Holm natočil snímek Adam a Eva, za který získal dvě ceny Guldbaggen, a to za režii a scénář. Následovaly snímky jako Nikdy to není podle očekávání, Třídní sraz nebo Každé dva týdny. Kromě toho režíroval také seriál Jednou nohou v hrobě, který vychází ze stejnojmenné britské série. V roce 2007 natočil kritiky oceňovaný snímek Úžasná a milovaná o herečce, která chce za každou cenu hrát v novém filmu Ingmara Bergmana, takže je ochotna i zdánlivě nevinné lži.