O filmu

Nápad natočit film o Vladimíru Mečiarovi dostala Tereza Nvotová v roce 2013 ještě jako studentka na pražské FAMU. Po přečtení novinového článku, že Mečiar definitivně odchází z politiky, chtěla zjistit, jaký ve skutečnosti je a co si myslí. Kontaktovala ho prostřednictvím jeho sekretářky a on souhlasil s natáčením. Středometrážní snímek o Mečiarovi natočila jako svůj bakalářský film na pražské FAMU a v premiéře ho uvedla na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě 2013, kde film zaznamenal velký ohlas. Po této zkušenosti se Tereza rozhodla natočit celovečerní film – jejím záměrem bylo objasnit pro sebe a svou generaci celý Mečiarův příběh, protože Mečiarovy praktiky a důsledky jeho vládnutí se posledních 27 let dotýkají každého Slováka.

Základním zdrojem filmu byly kromě osobních zkušeností režisérky a rozhovorů s mnoha pamětníky především archivní materiály. Mnoho času si vyžádala práce na vývoji filmu, který už jako producent zastřešila společnost PubRes a do kterého následně vstoupila televize HBO Europe. Po ukončení vývoje vstoupil do projektu i český koproducent Negativ a i díky podpoře obou fondů získala Tereza možnost používat archivní záběry, které se staly klíčovými pro stavbu filmu. Nejvíce archivních zdrojů ve filmu pochází ze zpravodajských materiálů České televize, RTVS a TV Markíza.

Jelikož většina reportáží je archivovaná už jen v sestříhané podobě bez původních hrubých materiálů, zdrojem informací pro Terezu se staly také různé dokumentární filmy dané doby. Takovým byl například dokument Mária Homolky Rodáci (1997) natočený na mítinku HZDS na bratislavských Pasienkách, jediný zdroj známých každoměsíčních setkání Mečiara s voliči, které se staly fenoménem. Stejně důležité bylo oslovení lidí, kteří stáli při důležitých událostech vývoje země, ale i nezávislých novinářů, kteří investigativně reflektovali tehdejší dění v politice a společnosti.

Přestože si Tereza ve chvíli rozhodnutí natočit celovečerní film napsala scénář, finální verze vznikla až ve střižně v návaznosti na množství získaného materiálu. K dispozici měla zhruba 100 hodin natočeného materiálu a 250 hodin archivních záznamů, z nichž velká část se do filmu nakonec nevešla. Nejde jen o osobu Vladimíra Mečiara. Film je průnikem do zákulisí stále nedávných 90. let a odhaluje model fungování moci, který můžeme pozorovat ještě dnes nejen u nás, ale v různých zemích světa. V tom spočívá jeho zásadní přesah do současnosti.