„Ve svých filmech se vždycky snažím najít kombinaci humoru a dramatu. Kvík je ideální, protože obsahuje všechny potřebné prvky pro tuto kombinaci. Natočila jsem Kvíka na základě pravidel hraného filmu, která dávají loutkám skutečné emoce a vypráví příběh tak, že zapomenete, že se díváte na animaci.”

Mascha Halberstadová

Stop-motion animace

Stop-motion je technika animace, při níž je animovaný objekt mezi jednotlivými snímky ručně upravován a posouván o maličké úseky tak, aby po následném spojení vyvolala animace během projekce dojem spojitosti. Výhodou této techniky je možnost animovat prakticky cokoliv. Nevýhodou pak je její velká časová náročnost (například britský celovečerní animovaný film Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka se točil celých 5 let). Mezi české tvůrce využívající ve svých dílech stop-motion animaci patřily legendy jako Jiří Trnka, Hermína Týrlová, Karel Zeman, Jan Švankmajer či Jiří Barta.

Rozhovor s režisérkou

Váš film byl vytvořen pomocí stop-motion animace+. Proč jste si zvolila právě tuto techniku? Vypadá to, že všechny vaše postavy mají stále vítr ve vlasech (nebo v kožichu)…

Je to stop-motion, takže pokaždé, když se postavičky dotknete, vlasy se jí pohnou, ať chcete nebo ne. Kvík se točil velmi analogovým způsobem. To, co vidíte na scéně, je nakonec ve filmu. Je to velmi poctivý způsob natáčení, byť zdlouhavý. Legrační je, že já jsem v podstatě dost netrpělivá, ale tahle technika má zase tu výhodu, že je velmi konkrétní. Vidíte scénu, světla a postavičky. V tomhle směru je to jako hraný film, ale daleko roztomilejší. A hlavně, člověk může věci měnit! Hrozně ráda improvizuju a přemýšlím, jak řešit problémy jinak, a u stop-motion animace je těch možností vždycky spousta.

Je skvělé mít hrdinou filmu čuníka, není to ale vlastně obtížnější, když si řada lidí stále ještě pamatuje třeba snímek Babe, galantní prasátko? Je to důvod, proč Kvík například nemluví?

Bylo by opravdu divné, kdyby prasátko v tomhle filmu mluvilo. Chtěla jsem, aby byl co nejrealističtější, takže Kvík musel být tak „normální”, jak jen to bylo možné. Roztomilý malý čuník – nic víc, nic míň. Reaguje na situace a jednu scénu jsme dokonce natočili z jeho perspektivy, pořád ale je, doufám, uvěřitelný.

Příběh vašeho filmu je velmi idylický, pak ale hodně potemní. Najdeme v něm zradu, která přichází od člověka, kterému jste věřili…

Já jsem velká fanynka Roalda Dahla. Během dospívání jsem přečetla všechny jeho knížky a vždycky v nich takové postavy byly – okouzlující, ale také zlé. A taková postava je i v knize Toscy Mentenové, podle níž jsem Kvíka natočila, proto jsem si ji také vybrala. Mám tenhle druh humoru moc ráda. Doufám, že se něco podobného ve skutečném životě příliš často neděje, to by bylo otřesné, ale já jsem nenatočila film, abych někomu udělila lekci, i když jakési poučení tam někde snad je.  Pro mě je to však šťastný film. Prostředí, kde se odehrává, mi připomíná mé vlastní dětství, tak jsem vyrůstala. Je to všechno velmi holandské, ale tak, jak to známe my, ne turisté.  A ta postava, kterou zmiňujete, je hrozná, ale… Ne, je opravdu hrozná. Ale dostane se mu odplaty, takže film potemní, ale ne příliš. A nakonec, ve filmu je spousta vtipů s hovínky. Když jsem byla mladší, holandské filmy byly často takové. Teď je všechno až moc korektní: nemůžete mít ve filmu násilí, nemůžete mít to a ono. Jsem šťastná, že mi Marleen (Slotová), moje producentka, prostě věřila. Vždycky mě naštve, když lidi děti podceňují. Zvládnou víc, než si myslíme.

Velkou pozornost věnujete i dospělým postavám. Všechny mají své malé zvláštnosti. Dospělí nebývají v dětských filmech obvykle takhle zajímaví…

Za tohle vděčím své scenáristce Fioně van Heemstraové, ta má na tyhle věci talent. Měli jsme čas na těchto postavách pracovat a měli jsme opravdu dobré herce. Posadili jsme je společně do jedné místnosti, takže mohli všechny scény skutečně zahrát. Takhle postavy lépe poznáte a mně to později přineslo spoustu nápadů. Popravdě, já Kvíka jako dětský film ani nevnímám, je to spíš rodinný film. Myslím, že si ho užijí i dospělí, protože je v něm spousta drobných vtipů, které pochopí jen oni.

Což platí třeba o mnohaletém konfliktu mezi dvěma řezníky. Dospělí tohle směšné soupeření pochopí, ale děti si ho asi ani nevšimnou.

Je to absurdní příběh. Film se nakonec od knihy dost liší, ale když jsem ji četla poprvé, říkala jsem si, že je to fakt legrační – jak může být někdo posedlý něčím tak pitomým, jako je klobása? Já tyhle podivné věci prostě miluju. Mám ráda i honičku traktorů, protože je tak hloupá – vždyť jedou hrozně pomalu. Natočíte to, aby to vypadalo epicky, ale je to směšné.

Myslím, že máte prostě ráda pomalé honičky. Koneckonců, máte ve filmu curling se slimáky…

Ty loutky neměřily ve skutečnosti ani centimetr. Natočit tuhle scénu bylo strašně těžké. Když ji Fiona napsala, ani jsme nevěděli, jak to udělat. Ale to je stop-motion, přijdete na to. Váš problém má vždycky řešení.

Pro server Cineuropa zpracovala Marta Bałagová

Mascha Halberstadová

Mascha Halberstadová (1973) navštěvovala uměleckou akademii ArtEZ v Arnhemu. Vytvořila animace pro několik celovečerních filmů včetně snímků Je šance? (​​Patatje Oorlog, uvedení v sekci Generation na Berloinale 2012) a Jak to jen přežiju? (Hoe overleef ik…?). V roce 2012 sama režírovala krátký animovaný film Sbohem, pane de Vriesi a také třináctidílný animovamý seriál Piknik s koláčem podle knih Thé Tjong-Khinga, který získal o rok později cenu poroty na festivalu CineKid v Amsterdamu. Její film Munya ve mě získal velkou cenu poroty na kanadském BANFF World Media Festivalu. V roce 2015 ji Liam Howlett ze skupiny Prodigy požádal, aby natočila hudební video k písni Wild Frontier a výsledkem byl atmosférický klip, který má na YouTube již 19 000 000 zhlédnutí. Halberstadová následně režírovala řadu krátkých filmů a seriál Liška a zajíc.

V letošním roce dokončila svůj celovečerní režijní debut Kvík a v současné době připravuje natáčení jeho dvacetiminutového hudebního prequelu s názvem King Sausage. S producentkou Marleen Slotovou vybudovala animační studio Holy Motion, kde natočila Kvíka a kde by v budoucnu měly vzniknout další stop-motion animované filmy.

Filmografie:

2012:
Dag meneer de Vries (Sbohem, pane de Vriesi; krátký film),
Picnic met taarts (Piknik s koláčem; seriál)

2013:
Munya in mij (Munya ve mně; krátký film) 

2015:
Zwanger (krátký film),
Wild Frontier (Divoká hranice; videoklip)

2018:
Fox & Hare (Liška a zajíc; seriál)

2022:
Kvík (Knor; celovečerní film)