Plných osm let připravoval Pablo Berger svůj druhý celovečerní film (tím prvním byla příjemná retrokomedie Torremolinos 73), kterým se chtěl s láskou a vášní ohlédnout za časy, v nichž evropským kinům vládla černobílá a němá melodramata. Už mu zbýval pouhý týden do začátku natáčení, když zjistil, že příbuzný nápad dostali francouzští sousedé. Konkrétně jistý Michel Hazanavicius, jehož The Artist se o několik měsíců později jal úspěšně dobývat svět. Režiséra to neodradilo a svou osobitou variaci na příběh Sněhurky přeci jen roztočil… aby pak zjistil, že se bratry Grimmovými nechali prakticky zároveň inspirovat i v Hollywoodu a připravují hned dvě verze zároveň (loni prošly i našimi kiny). Tomu se říká pech. Ale nešť, Berger dotáhl film do konce, a když pak vyrazil do kinodistribuce v rodném Španělsku i na mezinárodní festivaly, mimořádně vstřícné, ba až nadšené přijetí jeho vytrvalost po zásluze odměnilo. A počínaje devatenáctým únorem se budou moci kolem jeho vypravěčského prstu nechat omotat i čeští diváci.