Vyjádření režisérů

Když jsme před několika lety seděli v nejkrásnějším parku v Budapešti na Markétině ostrově a dávali dohromady základní koncept filmu White Plastic Sky, vůbec nás nenapadlo, že jednoho dne, a navíc tak brzy, začne realita připomínat náš fiktivní příběh. Anebo že budeme točit postapokalyptický film v době skutečné „apokalypsy“. Klimatická krize, klimatičtí uprchlíci, pandemie, válka, energetická krize. Polykrize se dnes stala součástí našich životů. Sci-fi se vždycky snaží představovat možnou budoucnost, ale vypadá to, že White Plastic Sky odpovídá tomu, co se děje právě teď a tady.

Postapokalyptické filmy zpravidla vyprávějí příběhy o lidech a nadřazenosti lidské rasy. A navzdory tomu, jaké škody lidé na planetě napáchali, většinou končí tak, že postavy dál žijí své životy. Hrdinové v tom, co z civilizace a přírody zbylo, přežijí s příslibem, že následující generace znovu vybudují nový svět. Tyto filmy jako by nás ujišťovaly, že inteligentní a nadřazený druh, kterému arogantně říkáme Homo sapiens, bude ve své slávě zářit navěky, bez ohledu na to, jak moc ničíme prostředí, ve kterém žijeme. Tyhle filmy nás utěšují: když můžeme zachránit Zemi na filmovém plátně, proč bychom to nemohli dokázat i ve skutečnosti! Ale můžeme? Opravdu?

White Plastic Sky je naše odpověď na otázku, jak bude vypadat budoucnost lidstva. Nikdy neměl nabízet jednoduchou nebo příjemnou odpověď. Od samého počátku jsme chtěli vyprávět jiný příběh. White Plastic Sky je milostný příběh. Naše postavy, Stefan a Nóra, nejsou hrdinové. Jsou to obyčejní lidé, kteří mají možnost volby. Co by se stalo, kdyby lidstvo o sobě, byť jen chvíli, uvažovalo jako o součásti většího příběhu? Kdybychom dokázali pochopit, že život sám je důležitější než život člověka? Kdybychom slovy jen neklouzali po povrchu, ale skutečně udělali skok do transhumánní budoucnosti?

Snažili jsme se příběh vyvážit tak, aby měl divák při interpretaci závěru větší volnost. Diváci sami se musejí rozhodnout, zda tento příběh vypráví o tom, že není nutné, aby lidstvo za každou cenu dále existovalo, anebo naopak, že naše postavy svým jednáním udržují a uchovávají cosi hluboce lidského. Rozhodl se Stefan následovat Nóru, protože chce zachránit její život na zemi, nebo jen proto, že s ní prostě chce být navždycky? Je jeho čin hrdinský, anebo je to prostě sobecký akt hluboké lásky? Může nevyhnutelný konec jejich lidského života znamenat skutečně začátek jiné podoby života – pro ně i pro planetu?

Science fiction má schopnost zároveň bavit i nutit k zamyšlení. Člověk by byl idealista, kdyby věřil, že filmy mohou změnit způsob lidského myšlení. Přesto doufáme, že náš film dokáže vyvolat diskusi, vzbudit odlišné názory, emocionální reakce a možná i pobouření. Diskuse o filmu jsou vším, v co můžeme jako režiséři doufat. Musíme přehodnotit způsob, jakým se k naší planetě chováme. White Plastic Sky naznačuje, co se stane, když to neuděláme.

Vizuální stránka filmu a styl animace

Vždycky jsme o White Plastic Sky přemýšleli jako o „zvláštním hybridním filmu“ na pomezí hraného a animovaného snímku. Chtěli jsme, aby naše animované postavy vyjadřovaly i ta nejjemnější citová hnutí, což dokáží jen herci. Proto jsme chtěli pracovat s živými herci. Jsme přesvědčení, že technika rotoskopie (překreslování hrané akce) a náš umělecký přístup k vizuální estetice dovolí filmu ožít a zatraktivní ho pro široké publikum. Naše rotoskopická technika ovšem není digitální, nevzniká pomocí počítačového softwaru. Oddaný tým animátorů ji vytvářel ručně a opíral se přitom o tradiční 2D animaci. Je to velmi detailní, realistická animace, která uchovává emoce herců a zároveň v sobě nese vřelost ručně kreslené animace.

Lokace White Plastic Sky jsou vytvořeny ve 3D a všechna pozadí mají realistickou texturu. Jsou totiž vytvořena s použitím velkého množství fotografií přírodních objektů a textur, které jsme v průběhu mnoha let nashromáždili. Použití fotografie se speciálním zabarvením a efekty (písek, déšť, prach apod.) vytváří úžasné prostředí, mísící pocit reality se silným uměleckým akcentem. Diváci procestují s postavami řadu vizuálně silných a přitom důvěrně známých, existujících lokací: futuristickou Budapešť, jezero Balaton, které skrývá Plantáž, poušť s ruinami opuštěných měst anebo Vysoké Tatry s prazvláštní stavbou Granum přiléhající ke svahu hory.

I tu nejmenší část tohoto světa jsme navrhli na základě imaginární historie budoucí společnosti s tím, že každý detail nebo předmět musí vyprávět stejný příběh. V uplynulých letech jsme pečlivě plánovali, jak tato společnost bude žít, jakou energii bude používat, jaké technologie bude mít k dispozici nebo jak se v průběhu sta let promění architektura dnešní Budapešti. Každý návrh budov, aut a předmětů odráží ekologické výzvy, které budoucnost přinese.

V průběhu cesty tímto futuristickým světem naše postavy zjišťují, nakolik z něj zmizela příroda. Zdá se, že dlouhá evoluce života na Zemi, která vyvrcholila zrodem Homo sapiens, je u konce. A tak se rozhodnou stát počátkem nového evolučního cyklu. V současné chvíli, kdy jsou lidé jako celek ochromeni strachem, mají jedinečnou příležitost pochopit, co pochopily naše postavy ve filmu. Totiž že přišel čas vrátit přírodě svobodu.

Režiséři

Sarolta Szabóová (1975, Budapešť) a Tibor Bánóczki (1977, Sárospatak) jsou maďarský filmařský tandem. Sarolta po absolvování Univerzity umění a designu Moholy-Nagy v Budapešti pokračovala ve studiu na Royal College of Art a Tibor na National Film and Television School v Londýně. Zde také vzniklo jejich umělecké partnerství, zaměřující se na animované filmové projekty. V roce 2010 se přestěhovali do Francie, kde natočili dva krátké animované filmy Dobyvatelé a Zbytek. které byly vybrány na celou řadu festivalů jako Sundance či Clermont-Ferrand. Oba filmy byly také nominovány na cenu César. V současnosti žijí a pracují v Maďarsku. White Plastic Sky je jejich první celovečerní animovaný film.