O filmu

Když sociologové mluví o současné mladé generaci, zdůrazňují její výraznou roztříštěnost. Názorově i hodnotově různorodá skupina obyvatel s různým vkusem, vzděláním, s rozdílným sociálním, ekonomickým a kulturním zázemím s různými životními aspiracemi bude však za pár let významně určovat naše společenské klima. Cílem dokumentu Nic jako dřív nebylo informativně, analyticky prozkoumat demografickou vrstvu mileniálů. Naším záměrem bylo natočit autentický obraz každodennosti, charakteristický pro jeden výsek z množiny mladých lidí, kterým je osmnáct let a vykračují za hranici dospělého, zodpovědného života.

Film má schopnost divákovi otevírat nové světy a vtahovat jej do jejich specifického časoprostoru. V poslední době se mluví o potřebě navazovat kontakt s lidmi stojícími mimo vlastní sociální bublinu, o nutnosti dialogu a porozumění. Díky filmu je možné naslouchat těm, které v naší sociální bublině možná tak často neslyšíme. Nic jako dřív je v tomto směru pozvánkou do sociálních bublin čtyř různých hrdinů, čtyř zástupců generace, o níž ještě uslyšíme.

Natáčení probíhalo v minimálním štábu tak, aby hlavní hrdiny přítomnost cizích osob co nejméně rušila. Snažili jsme se být neviditelní. Chtěli jsme zachytit bezprostřední situace, reakce, dialogy. S koncepcí kameramanského snímání Nic jako dřív úzce souvisí i styl střihové skladby filmu. Během natáčení každé scény jsme v hlavě měli už určitou představu o tom, jak ji zhruba budeme stříhat. Někdy jsme třeba hodinu čekali na pár letmých gest, které jsme potřebovali do logiky střihu. Šlo nám o vytvoření autentického obrazu situací a přitom jsme nechtěli přijít o možnosti filmového vyprávění – dynamického střihu a uvědomělé kamery.

Lukáš Kokeš, Klára Tasovská